Mysterious Mamberamo - K2 Studio
slovensky english

Trivia

Mysterious Mamberamo

VŠETKO O MALÁRII
Malária je vážnym a široko rozšíreným ochorením tropických a subtropických oblastí. Môže spôsobovať rýchle a závažné poškodenie obličiek, pečene a hlavne mozgu. Každý rok je malária diagnostikovaná u viac než 10000 cestovateľov - turistov, ktorí navštívia endemické oblasti. Ochorenie sa môže skončiť smrteľne. Len v Afrike na ňu každoročne umiera vyše milión detí.

ČO JE TO MALÁRIA?

Malária je parazitárne ochorenie, ktoré sa prenáša bodnutím infikovaného komára (rod Anopheles). Podľa druhu parazita (rod Plasmodium), ktorým človeka nakazí, rozoznávame štyri druhy malárie, z nich najzávažnejšou je tzv. tropická malária spôsobená Plasmodium falciparum.

Inkubačná doba je jeden až niekoľko týždňov (6 - 30 dní), pri niektorých formách malárie sa môže ochorenie prejaviť až po niekoľkých mesiacoch či rokoch. "Nebezpečná" malária (tropica) má inkubačnú dobu 7-12 dní. Môže rýchlo viesť ku životunebezpečným stavom s kómou, zlyhaním obličiek a šokom. "Nezhubná" malária (tertiana), alebo malária VIVAX sa môže objaviť po 9-16 dňoch, občas aj takmer po roku po návrate z endemických oblastí. Neskoršie návraty choroby ako aj tretí druh malárie (Malaria quartana) sú extrémne zriedkavé.

Diagnóza sa potvrdzuje počas vysokej horúčky akútneho ochorenia mikroskopickým dôkazom parazitov v krvi, následne tiež vyšetrením špeciálnych protilátok. Napriek problémom s narastajúcou odolnosťou je malária pri včasnom zistení vyliečiteľná.

PRÍZNAKY MALÁRIE

Hlavným príznakom malárie je horúčka, ktorá je pri typickom záchvate vystriedaná trasavkou. Za silného potenia príde k poklesu horúčky. Ochorenie môže vyzerať ako chrípka s bolesťami hlavy, končatín alebo zvracaním. Klinický obraz však môže byť veľmi pestrý, a tak každé horúčkovité ochorenie, ak ste v oblasti výskytu, je podozivé z malárie. Priebeh môže byť veľmi závažný a behom niekoľkých hodín môže nastať zlyhanie dôležitých životných funkcií, bezvedomie a bez liečby rýchla smrť.

AKO SA PRED MALÁRIOU UBRÁNIŤ?

Proti malárii zatiaľ neexistuje účinné očkovanie (aj keď vo svete sa testujú), preto sa proti ochorenie bránime antimalarickou profylaktikou - t.j. pravidelným užívaním liekov. K tejto tzv. chemoprofylaxii je nutné dodržiavať určité ďalšie opatrenia, ktoré znížia riziko bodnutia komárom a tým prenos parazita do krvi:
a) obmedzenie pobytu vonku po západe slnka (za súmraku), kedy je aktivita komárov najvyššia
b) používanie moskytiér dokonale utesnených pod lôžkom (ev. impregnovaných insekticídnym prípravkom).
c) nosenie svetlého odevu s dlhými rukávmi a nohavicami
d) inštalácia sietí v oknách a dverách
e) používanie repelentov predovšetkým na nekrytých častiach tela, napr. Autan, Repelent 378
f) používanie insekticídnych prípravkov (t.j. hubiacich hmyz), napr. Baygon, Actellic spray, Biolit L a pod.
Tieto opatrenia vás chránia aj proti bodnutiu iným hmyzom prenášajúcim niektoré ďalšie choroby (horúčka Dengue, Japonská B encefalitída, spavá nemoc). Čím menší počet bodnutí komára, tým menšie je riziko ochorenia maláriou!

PROFYLAXIA

Chemoprofylaxia je jedným z najdôležitejších prostriedkov ochrany osôb pred ochorením maláriou a je možno ju použiť pre krátkodobé i dlhodobé pobyty v malarických oblastiach. Žiadna profylaxia však nezabezpečuje stopercentnú ochranu proti ochoreniu.

V niektorých oblastiach je výskyt malárie obmedzený iba na určité mesiace a profylaxia sa užíva výhradne v tomto období. Vo väčšine veľkých miest a turistických oblastiach sa malária nevyskytuje, neplatí to však úplne pre Afriku a Indiu. Preto je malarická profylaxia zostavovaná vždy individuálne. Malária sa taktiež nevyskytuje vo vyšších nadmorských výškach - hranice sa v jednotlivých krajinách líšia - oblasti nad 2500 m n. m. sú bez malárie.

Pri každom prepuknutí horúčky behom cesty alebo pri ceste do trópov je treba myslieť na maláriu. Preventívne opatrenia sú preto nutné vo všetkých oblastiach s výskytom malárie. Antimalarická profylaxia sa musí užívať pravidelne, vynechanie jedinej tablety môže mať za následok ochorenie. Je preto vhodné viesť si záznam o užívaní liekov, ktoré berieme nielen v ten istý deň v týždni, ale pokiaľ možno aj v tú istú hodinu (najradšej popoludní). Lieky sa užívajú s jedlom alebo po jedle, zapíjajú sa dostatočným množstvom tekutiny.

Chemoprofylaxia malárie začína týždeň pred odjazdom, trvá behom celého pobytu a 4 - 6 týždňov po návrate z malarickej oblasti. Profylaktické podávanie Lariamu by nemalo byť dlhšie ako 3 mesiace. Všetky antimalariká sú výlučne na lekársky predpis.

V prípade, že vám ich lekár predpisuje, oznámte mu či:
- sa trvalo liečite
- ste tehotná alebo predpokladáte tehotenstvo, kojíte
- ste alergik alebo niektoré lieky neznášate
- trpíte epilepsiou, duševným ochorením
- vaša profesia vyžaduje zvýšenú pozornosť a koordináciu (horolezci, piloti atď.)


Väčšina turistov alebo obchodných cestujúcich má behom svojho pobytu dostupnú lekársku starostlivosť. V prípade podozrenia z ochorenia je nutné okamžite navštíviť lekára, ktorý z laboratórneho vyšetrenia krvi určí diagnózu a nasadí účinnú liečbu. Pri máloktorom ochorení je rýchla diagnóza a zodpovedajúca terapia tak dôležitá, ako pri malárii.

STAND-BY TREATMENT

V prípade, že lekár nieje dostupný a objavia sa príznaky ochorenia, je nutné, aby ste liečbu zahájili sami. Liečebnú dávku antimalarík tzv. "stand by treatment" - t.j. autoliečba, je treba podať najneskôr do 36 - 48 hodín od vzniku horúčky. Preto pre pobyt v oblastiach s výskytom malárie, predovšetkým s preukázanou liekovou rezistenciou plazmódií (t.j. odolnosťou parazita proti určitému typu chemoprofylaxie), je treba vziať zo sebou okrem antimalarických tabliet pre profylaxiu, aj rezervné lieky k prerušeniu prípadného malarického záchvatu, ktorý sa vyskytne aj napriek aplikovanej profylaxii. Pre "stand by" sa užíva vždy iné antimalarikum, než bolo užívané pre chemoprofylaxiu. Aj keď ste užívali chemoprofylaxiu alebo použili "stand by" liečbu, je dôležité čo najskôr kontaktovať lekára, pretože recidívy malárie sú možné.

LIEKY

Chlorochin (firemný názov Delagil, v jednej tablete je 150 mg) Môže sa použiť v oblastiach, kde sú plasmodia na chlorochin citlivé (Stredná Amerika). Výžnimočne sa používa aj k profylaxii (oblasť Yukatanu), v tomto prípade 300 mg 1x týždenne vždz v rovnaký deň. Pri hmotnosti nad 75 kg je nutné dávku yvýšiť na 450 mg týždenne. Hlavné použitie je pri pohotovostnom samoliečení. Ide o trojdennú kúru, prvý deň 600 mg a za ďalších 8 hodín 300 mg. 2. a 3. deň 300 mg. Nežiadúcimi účinkami sú hlavne nevoľnosť, bolesti hlavy, závrate a nespavosť. Väčšinou sa chlorochin znáša dobre. Nesmie sa používať u pacientov s epilepsiou a ťažkými poruchami pečene a obličiek.

Chlorochin s proguanilom (firemný názov Savarine, v jednej tablete je 200 mg chlorochinu a 100 mg proguanilu - celkom 300 mg) Táto kombinácia niekedy chráni a j v oblastiach rezistentných na meflochin. Jej výhodou je možnosť podávania i deťom a tehotným ženám. K profylaxii sa podáva 1 tableta 1x týždenne. Profylaxia začína jeden týždeň pred odchodom a pokračujeme počas pobytu a štyri týždne po návrate. V poslednej dobe sa ale znižuje citlivosť plasmodií na toto antimalarikum, napr. britské jednotky prešli na profylaxiu meflochinom.

Meflochin (firemný názov Lariam, v jednej tablete je 250 mg) Jedná sa o najčastejšie užívané antimalarikum. V profylaxii sa podáva v dávke 250 mg raz týždenne vždy v rovnaký deň. Začíname týždeň pred odchodom, pokračujeme počas celého pobytu a tri týždne po návrate. Pri pohotovostnom samoliečení podáme dávku 750 mg (3 tablety), za 6 hodín 500 mg (2 tablety) a za ďalších 6 hodín 250 mg. Tento preparát nesmú užívať ľudia trpiaci epilepsiou alebo krčovými stavmi a psychickými depresiami. Nesmie sa tiež užívať v tehotenstve a pri ťažších poruchách pečene a obličiek. Nežiadúce účinky sa vyskytujú hlavne pri samoliečení, menej často u profylaxie. Ide predovšetkým o nechutenstvo, bolesti brucha, pocity na zvracanie, emočné poruchy a depresie, poruchy sústredenia a priestorovej orientácie. V prípade náhleho odchodu zahájime profylaxiu meflochinom 250 mg denne po tri dni pred odchodom a ďalej v obvyklej dávke 250 mg raz týždenne. Nevýhodou tohto postupu je častejší výskyt nežiadúcich účinkov na začiatku pobytu.

Doxycyklin (firemný názov Deoxymykoin, v jednej tablete je 100 mg) Používa sa tam, kde je rezistencia na meflochin. V profylaxii - 100 mg raz denne pred odchodom, počas pobytu a jeden dva týždne po návrate. Stále poskytuje spoľahlivú ochranu (až 99%). Nedoporučuje sa užívať dlhšie ako tri mesiace (ale francúzske jednotky v západnej Afrike dostávajú doxycyklin šesť mesiacov). Treba ho užívať vždy s dostatočným množstvom tekutín. V liečbe sa používa 100 mg po dvanástich hodinách prvých 5 dní, ďalej 100 mg raz raz denne. Nesmie sa užívať pri alergii na tetracykliny, precitlivelosť na slnečné žiarenie, v tehotenstve, u detí do 8 rokov a pri ťažkých poruchách pečene. Nežiadúcim účinkom je výrazná fotosenzibilita, tj. precitlivelosť na slnečné žiarenie. Po pobyte na slnku môže dôjsť, zvl᚝ u blondínov, k ťažkému poškodeniu a spáleniu kože. Ďalšími nepríjemnosťami sú nevoľnosť, niekedy zápaly úst.

Kombinácia atovakonu a proguanilu (firemný názov Malarone, v jednej tablete je 250 mg atovakonu a 100 mg proguanilu) Je to nové antimalarikum. nepoužíva sa k profylaxii, ale iba k liečbe v dávke štyri tablety denne po tri dni. Nekomplikovanú tropickú maláriu rezistentnú na meflochin vylieči v 99 percentách.

VÍCE TVÁŘÍ MAMBERÁMA
I.
Pokud se podíváme do historie dokumentárního filmu, cestopisných filmů zde najdeme bezpočet. V českém prostředí se v tomto ohledu stala zřejmě nejproslulejší tvorba Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda, kteří začali zaznamenávat už své první výpravy z druhé poloviny 40.let minulého století. Před odjezdem do zahraničí prošli Hanzelka se Zikmundem krátkým školením u dokumentaristy Jaroslava Novotného a na základě získaných poznatků následně natáčeli to nejpodstatnější ze svých cest. Po jejich návratu do Československa provedl Novotný ve zlínských ateliérech sestřih natočeného materiálu, cestovatelé napsali autorský komentář a v kinech se mohly promítat námětově vyhraněné filmové cestopisy jako Z Maroka na Kilimandžáro (1953) nebo Z Argentiny do Mexika (1954).

II.
Podobně vznikl i dokumentární film Tajomné Mamberámo. Snímek pojednávající o několikatýdenním putování indonéskými tropy vznikl na základě materiálu shromážděného Ladislavem Gulikem1 - slovenským fotografem, kterého při cestě za poznáním málo probádaných oblastí indonéské části Nové Guineje (Irian Jaya) doprovázel český horolezec Jindřich Martiš2. Zajímavé je, že film byl vytvořen tak trochu mimoděk. Gulikovým původním záměrem bylo vydání cestopisu, který by soustředil poznaná fakta a dojmy do obsahově a výtvarně ucelené publikace. Ostatně tak se stalo. Poznatky z expedice Drap 97 byly shrnuty v knize Legenda o prvom kanibalovi.3 Videozáznam z putování pralesy a mokřady Nové Guineje měl skončit v domácím archivu a sloužit pouze jako studijní materiál. Proč to? Ladislav Gulik - ač zkušený cestovatel a fotograf - neměl s filmovou tvorbou větší zkušenosti. Expedice Drap byla výjimečná v tom, že se poprvé pokusil o její systematičtější filmový záznam; ovšem bez ambicí natočený materiál později zpracovat tvůrčím způsobem. Ke změně záměru došlo poté, co jej zhlédnul režisér Pavol Barabáš, slovenský filmař dlouhodobě se zaměřující na tvorbu cestopisných dokumentů. Kvalitní knižní publikace byla v té době již vydána a zážitky cestovatelů zaujaly tisíce čtenářů. Ostatně málokomu se podařilo proniknout do střežených zón Nové Guineje. Ladislav Gulik a Jindřich Martiš jimi prošli, a možná i proto bylo lákavé nezůstat pouze u vydání knihy. Cestovatel s Barabášovou vizí nakonec souhlasil. Na základě knižní publikace byl napsán filmový scénář a následně vytvořen hodinový dokumentární cestopis.

III.
Struktura snímku Tajomné Mamberámo byla výrazně ovlivněna nutností tvůrčí improvizace.
Ladislav Gulik před odjezdem na Novou Guineu prošel jen nezbytným zasvěcením do způsobu zacházení s videokamerou a pak se učil takříkajíc za pochodu4. Protože se původně nepočítalo s tvůrčím využitím videomateriálu, cestovatel kladl důraz na fotografickou práci. Jelikož filmové záznamy tak systematické nebyly, muselo být po návratu z expedice dotočeno ještě několik žánrových záběrů z prostředí guinejského pobřeží. Příjezd na ostrov je z toho důvodu pouze filmovou rekonstrukcí natočenou při pozdějších Gulikových návštěvách Irianu. Tento fakt „časového klamu“ ovšem nezasvěcený divák sotva postřehne.
Co se týče filmařské a fotografické práce v guinejském vnitrozemí, ta byla zcela v kompetenci Ladislava Gulika. Jindřich Martiš měl na starost záležitosti praktičtějšího rázu (zakládání tábora, koordinaci přepravy nákladů). I z toho důvodu je struktura snímku budována způsobem ich formy - tedy jakéhosi videodeníku jednoho z cestovatelů. V tom se Tajomné Mamberámo liší od dokumentů Hanzelky a Zikmunda, které se snaží působit tak, že je natočil tvůrčí tandem. Tajomné Mamberámo je sice zarámováno himalájskými epizodami nesenými komentářem českého horolezce, ale tady se jedná o částečnou rekonstrukci na základě dostupného videoarchivu z Martišových horských expedic. Tragická smrt českého horolezce na svazích himalájské Annapurny, k níž došlo pár měsíců po jeho návratu z Indonésie, si takový postup jednoduše vyžádala. Na druhou stranu Martišův osud dodal natočenému materiálu nečekaný rozměr - filmové dílo se stalo nejen zprávou o putování guinejskou džunglí, ale také letmým portrétem charakterově pozoruhodného člověka.
Etická hodnota filmu je ovšem obsažena především v základním přínosu expedice Drap, za který lze považovat dokumentaci odlehlých kmenů Nové Guineje. Pokud bylo cílem cestovatelů podat hodnověrnou zprávu o přirozeném způsobu života indonéských domorodců uprostřed panenské přírody, usoudil bych, že jej dosáhli. A to i přesto, že přísná žánrová kriteria etnografického či přírodovědného filmu tento snímek nesplňuje. Tvůrce zde sice popisuje faunu, flóru a kulturní zvyky místních kmenů, ale děje se tak spíš útržkovitě než metodicky. Objektivní badatelské hledisko zaměřené k jednomu tématu je nahrazeno subjektivním vnímáním laika, který se snaží prezentovat škálu dojmů z dobrodružného putování. Na druhou stranu tento fakt Tajomnému Mamberámu dodává rys silné osobní výpovědi člověka, který během několikatýdenního putování džunglí svým způsobem „prozřel“. Ladislav Gulik se vydal na Novou Guineu s touhou najít pozůstatky dříve rozšířeného kanibalismu. Dostalo se mu ovšem něčeho méně efektního. Cestovatel zjistil, že dech beroucím není tradovaná krutost domorodců, ale naopak jejich přirozená laskavost a pokora. V tomto ohledu Tajomné Mamberámo nastolilo zásadní otázku, a to: co lze chápat pod pojmem „civilizovaný způsob existence“? Jsou jeho dokladem pouze technologické a materiální výdobytky moderního světa, a nebo jde o sousloví, jež by mělo vypovídat především o úrovni etiky lidského soužití? V prvním případě, bychom mohli mezi civilizované země zařadit snad jen průmyslově vyspělé státy. V druhém případě bychom nesměli opomenout ani takový kout planety Země jakým je Irian Jaya. Pro Ladislava Gulika a Jindřicha Martiše představovalo poznání života indonéských kmenů důležitou životní zkušenost. Tamní domorodá společnost jim podala důkaz o tom, že míra civilizovanosti by se měla určovat především na základě vyspělosti mezilidských vztahů. V tomto ohledu expedice Drap své plody určitě přinesla a dokumentární film Tajomné Mamberámo je alespoň částečně zprostředkoval.

IV.
Při sledování Gulikova a Barabášova díla člověka může napadnout otázka vztahující se k samotné podstatě dnešních cestopisů. V dobách putování Hanzelky a Zikmunda byly dobrodružné výpravy záležitostí skutečných nadšenců schopných obětovat své vizi ledacos. Dnes, kdy obyvatelstvo vyspělých zemí zbohatlo, nastal problém masového turismu. I na odlehlá místa se mohou dostat lidé osobnostně povrchní a často bezohlední. Hromadné výpravy na Mount Everest mohou být příkladem toho, jak se dobrodružství proměňuje v holý byznys. Takovéto zpovrchnění cest do exotických regionů může být zhoubné. Masová turistika mnoha státům přináší nemalé finanční zisky, ale na druhou stranu často ničí přirozenou regionální kulturu. Jsou sice země, které se tento trend snaží usměrňovat, ale jedná se pouze o výjimky. Nezbývá než doufat, že se i Nová Guinea nestane povrchní turistickou atrakcí. Putování na takto ojedinělá místa naší planety by mělo být umožněno jen skutečným cestovatelům - lidem, kterým nejde pouze o dovolenkové povyražení, ale především o cílevědomé a důkladné poznání odlišné kultury. Ladislava Gulika a Jindřicha Martiše mezi takové jedince zařadit lze. Film Tajomné Mamberámo je toho dostatečným důkazem. Jediné nebezpečí spatřuji v tom, aby se nestal pouhou turistickou pozvánkou do atraktivní oblasti. Takovýto efekt by se s pravým účelem jeho poslání zcela minul.


1 Gulik Ladislav - Polygraf, fotograf, ilustrátor a cestovatel (nar. 1964). Po absolvování SOU, obor polygrafie v Bratislavě, pracoval v tiskárnách v Partizánském. Od roku 1990 se zúčastňuje expedic v Evropě, Severní Africe, Latinské Americe, Asii, Indonésii a Středním Východě.
2 Martiš Jindřich - český horolezec a cestovatel (nar. 1952 v Dolním Němčí u Uherského Hradiště). Poté co se vyučil v Uherském Brodě zámečníkem, usadil se ve Vysokých Tatrách. V roce 1984 mu byl udělen titul mistra sportu. Jako československý zástupce se zúčastnil mnoha horských expedic. Dne 5. listopadu 1997 zahynul během výpravy do Himalájí.
3 Ladislav Gulik, Jindřich Martiš - Legenda o prvom kanibalovi, Euroskop, Bratislava, 1998
4 Cestovatel musel při výběru vhodné techniky zohlednit tři hlediska: cenu, velikost a technickou kvalitu přístroje. K záznamu expedice nakonec použil 3 čipovou digitální kameru Sony 1000 miniDV.


Petr Slinták


dvd_sloboda-pod-nakladom_sk-2.jpg na-web.jpg pyg.jpg dvd_troudefer_sk.jpg mong.jpg bhu.jpg car.jpg nezant.jpg tep.jpg

CalmCube2 CMS · Webdesign Michal Skrabalek
RSSFacebookYouTubePrint pageSitemap · © 2003 - 2018 K2 Studio · Visitors: 4372380