Letní filmová škola 2006 Uherské Hradiště 21. - 30.7.2006

Kulturní, především však filmová akce je svojí velikostí srovnatelná s velkými filmovými festivaly, avšak svým posláním i průběhem je naprosto originální a jedinečná u nás i ve světě. Poslání LFŠ i po 40 letech zůstává stejné - prohlubovat odborné vzdělání organizátorů a lektorů filmových klubů a v posledních deseti letech i dalších milovníků filmového umění a historie, a současně posilovat přirozenou spolupráci s jinými druhy umění.

Za dobu svého trvání si Letní filmová škola (LFŠ) vydobyla přední místo nejen mezi klíčovými filmovými, ale i obecně kulturními událostmi v České republice. Zatímco do Karlových Varů jezdí nadšenci za současnou kinematografií, v Uherském Hradišti si chtějí především doplnit a zdokonalit své vědomosti v tomto oboru. Přestože LFŠ každý rok roste, zůstává stále akcí nezávislou a zásadně alternativní.

Rozsah a kvalita LFŠ rok od roku roste (na minulém ročníku LFŠ bylo uvedeno přes 200 celovečerních a 250 krátkometrážních filmů, několik desítek besed a workshopů, přibývají i výstavy, koncerty a divadelní představení), od těchto „běžných“ festivalů se však zásadně liší.

Nemá soutěž ani obrovský rozpočet, účastníci jsou pouze akreditovaní a představení navštěvují bez vstupenky, program je každý rok rozčleněn do několika hlavních cyklů, převládají starší filmy, podstatně vyšší je i počet lektorských úvodů k filmům, nechybí ani různé besedy a také kvalita i počet prezentací všech druhů umění bezesporu roste.

V současné době je připravena a potvrzena převážná část programu, uzavřena je i většina smluv a dohod o spolupráci. Proto můžeme již teď potvrdit, že letošní LFŠ nabídne přinejmenším:
- 200 celovečerních filmů
- 150 filmů krátkometrážních a středometrážních
- 25 workshopů a panelových diskusí
- 8 komponovaných „rodinných“ programů
- 15 projekcí ve třech letních kinech - 18 koncertů
- 4 divadelní představení
- 9 výstav - několik desítek setkání a besed s domácími i zahraničními účastníky

To vše pro přibližně 4500 akreditovaných účastníků a hostů, organizaci bude zajišťovat Produkce AČFK.


HLAVNÍ OČEKÁVANÉ UDÁLOSTI

Obdobně jako každý z předchozích ročníků, i ten nadcházející přinese několik významných událostí:
1)HISTORICKY NEJVĚTŠÍ DOMÁCÍ PŘEHLÍDKA AFRICKÝCH A KANADSKÝCH FILMŮ
Potvrzena je projekce 58 celovečerních afrických filmů, a dále 62 filmů krátkometrážních a středometrážních z celé historie africké kinematografie. U retrospektivy kanadských filmů se můžete těšit na 42 celovečerních filmů a 20 filmů krátkometrážních a středometrážních.

2) OSOBNÍ ÚČAST AFRICKÝCH TVŮRCŮ
V současné době máme již potvrzenu účast několika nejvýznamnějších afrických režisérů v čele s legendárním Souleymane Cissé (v květnu byl v porotě v Cannes). Dále se LFŠ zúčastní - Désiré Écaré, Raymond Rajaonarivelo, Med Hondo, Teemour Diop-Mambéty, David-Pierre Fila, Mark Dornford-May a Pauline Melafone.

3) OSOBNÍ ÚČAST KANADSKÝCH TVŮRCŮ
V současné době máme již potvrzenu účast několika nejvýznamnějších kanadských režisérů a tvůrců - Patricia Rozema, Don McKellar, Lesley Barber, André Forcier a Chouinard Denis.

4) OSOBNOSTI SVĚTOVÉ KINEMATOGRAFIE
Kromě afrických a kanadských tvůrců letos na LFŠ přivítáme i další velké osobnosti světové i domácí kinematografie - nejvýznamnějšího ruského filmového skladatele Eduarda Artěmjeva (zkomponoval hudbu k většině filmů A. Tarkovského, N. Michalkova i A. Končalovského ...), režiséra a především skvělého ázerbajdžánského scenáristu Rustama Ibragimbekova (napsal scénáře k většině filmů N. Michalkova. Z Gruzie přijede slavný režisér R.Čcheidze. Z mladších zahraničních osobností LFŠ navštíví i slovenský režisér Pavol Barabáš a naděje polského filmu, herec MichaĹ‚ Ĺ»ebrowski a německá režisérka Dagmar Knöpfel.

5) OSOBNOSTI A VÝROČÍ DOMÁCÍCH TVŮRCŮ
Z českých filmových legend rádi připomeneme a současně i osobně uvítáme letošní jubilanty - režiséra Ivana Balaďu, herce Pavla Landovského a filmového nadšence a podporovatele českého filmu Václava Havla. Připomeneme i tvorbu a výročí nedávno tragicky zesnulého režiséra Pavla Kouteckého.

6) PŘEDPREMIÉRY DOMÁCÍ KINEMATOGRAFIE
Každý rok se nám daří představit publiku LFŠ některé novinky české kinematografie. Je nám ctí, že můžeme potvrdit předpremiéry či prezentace hned několika filmů - především nového celovečerního filmu Karla Vachka (ZÁVIŠ - KNÍŽE PORNOFOLKU POD VLIVEM GRIFFITHOVY INTOLERANCE), Piro Milkaniho (SMUTEK PANÍ ŠNAJDROVÉ), nového snímku Věry Chytilové (HEZKÉ CHVILKY BEZ ZÁRUKY) nový „africký“ projekt - dokument Marka Vítka (PROKLETÍ), Daniely Gébové (INDUSTRIÁLNÍ ELEGIE)Petra Nikolajeva (A BUDE HŮŘ), filmy Bernarda Šafaříka (dokument ČESKÝ FENOMÉN: TANEČNÍ a obnovená premiéra filmu ZLATÁ PANNA z roku 1989). Za český příspěvek považujeme i německý film A TOUTO NOCÍ NEVIDÍM ANI JEDNU HVĚZDU (režie : Dagmar Knöpfelová), na kterém se ale podílela podstatná většina českých tvůrců a herců. Všechny uváděné snímky budou doprovázet tvůrčí delegace.

7) MIMOŘÁDNÁ PŘEHLÍDKA AFRICKÉ KULTURY
U příležitosti historicky největší české přehlídky africké kinematografie na LFŠ připravujeme několik doprovodných akcí, které představí i jiné součásti africké kultury a umění. Připravena je unikátní výstava soch z Tanganenge (Zimbabwe), maleb Lema Kusa (Kongo), umění řezeb kmene Makonde (Jižní Tanzánie) i výstava dokumentující nejvýznamnější výpravy českých cestovatelů (Emila Holuba, Zikmunda a Hanzelky, expedice Lambarene, putování Jiřího Bauma a Ladislava Broma). Přehlídku doplní také série komponovaných programů (workshopy, přednášky, programy pro děti, ...), jež návštěvníky seznámí s důležitými součástmi africké kultury i života (tanec, hudba, jídlo, filosofie, jazyk, ...). Prezentací se zúčastní nejenom domácí odborníci na africkou kulturu, ale i dva významní afričtí výtvarníci - malíř LEMA KUSA (Kongo) a řezbář krále Ashante NANA FRIMPONG (Ghana). Africkou kulturu bude reprezentovat i spoluzakladatelka organizace NOVICA (podpora umělců rozvojových zemí) ARMENIA NERCESSIAN DE OLIVEIRA (Brazílie).

8) KONCERTY SVĚTOVÉ ETNICKÉ HUDBY
Nedílnou součástí doprovodných akcí jsou také hudební vystoupení významných zahraničních interpretů - KHAN BOGD (Mongolsko), ADESA (Ghana), HUUN-HUUR-TU (Tuva), SON CALIENTE (Kuba), JOJI HIROTA + JOHN NEPTUNE KASIZAN + KENNY ENDO (Japonsko, Havaj), MARTY HALL + BUTCH COULTER (Kanada) + SOOTHSAYERS (Anglie), GLEN HANSARD + MARKÉTA IRGLOVÁ + BERTRAND GALEN + MARJA TUHKANEN (Irsko), SERGENTE PEPERE (Francie) ... - Každá kapela bude mít samostatný koncert, vrcholem letošní LFŠ bude ale společné vystoupení většiny výše uvedených skupin na koncertu PANDURANGO - cesta za bohem hudby (hudba pěti kontinentů), který připravuje Michal Dvořák a jejž zaznamená i ČT. Koncerty zahraničních kapel doplní i domácí „africké“ skupiny - TITIDATE, MAMA AFRICA, NSANGO MALAMU, SARO WIVA.

9) SETKÁNÍ ZÁSTUPCŮ TELEVIZÍ ZEMÍ VISEGRADU
Připraveno je několik workshopů a panelových diskusí, mezi nejvýznamnější bude patřit setkání zástupců veřejnoprávních televizí Střední a Východní Evropy na téma PROPAGACE A PREZENTACE FILMOVÉHO KULTURNÍHO DĚDICTVÍ VE VEŘEJNOPRÁVNÍCH TELEVIZÍCH VISEGRADU. Aktuálně připravujeme i panelovou diskusi na téma NOVÉ KINEMATOGRAFICKÉ ZÁKONY ZEMÍ VISEGRADU.

10) PODPORA ZE ZAHRANIČÍ A VÝZNAMNÉ ZÁŠTITY DOMÁCÍCH INSTITUCÍ
V letošním roce se snížila přímá podpora sponzorů i Ministerstva kultury. Naopak se však velice výrazně zvýšila podpora Města Uherské Hradiště. Těší nás také zájem zahraničních institucí - v letošním roce jsme obdrželi historicky největší finanční podporu z MEDIA PROMOTION, a máme rovněž příslib finanční pomoci dalších zahraničních institucí. Velmi nás těší i dosavadní přísliby převzetí záštity nad letošní LFŠ, k dnešnímu dni jsme již obdrželi záštitu od Ministerstva školství, Ministerstva životního prostředí, Ministerstva zahraničí, Ministerstva kultury, hejtmana Zlínského kraje a Václava Havla.


HOSTÉ LFŠ

Ibragimbekov Rustam
(24.- 30. 7. 2006)
Narozen v roce 1939 v Baku - absolvent petrochemického institutu, poté student scenáristiky a režie na moskevském VGIKu. Napsal asi 40 scénářů (filmových i televizních), mnoho divadelních her, a také menších literárních tvarů. Mimo jiné scenárista slavných filmů Nikity Michalkova - URGA, UNAVENI SLUNCEM, LAZEBNÍK SIBIŘSKÝ, ... V současné době zastává několik významných funkcí ve světové i ruské kinematografii. Na letošní LFŠ představí i svůj nejnovější a velmi ambiciózní filmový projekt - NOMÁD (Ázerbajdžán, USA 2006 - režie : Sergej Bobrov, Ivan Passer).

Artěmjev Eduard
(24. - 30. 7. 2006)
Edvard Nikolajevič Artěmjev se narodil 30. listopadu 1937 v Novosibirsku. Je autorem celé řady koncertních skladeb, ale proslavil se především jako autor filmové a divadelní hudby. Z množství filmů, k nimž zkomponoval hudbu, jsou nejvýznamnější snímky Andreje Tarkovského (Solaris, Zrcadlo, Stalker), Andreje Michalkova-Končalovského (Sibiriada, Homer & Eddie, Vnitřní kruh, Odyssea) nebo Nikity Michalkova (Otrokyně lásky, Autostop, Urga, Unaveni sluncem, Lazebník sibiřský). V současné době spolupracuje s Nikitou Michalkovem na pokračování Unavených sluncem. Artěmjevova hudba je zaznamenána na mnoha zvukových nosičích, nejnověji se o její vydávání stará zejména moskevský label Electroshock, řízený Artěmjevovým synem a též skladatelem Artěmijem.

Barabáš Pavol
(24. - 26. 7. 2006)
Pavol Barabáš (1959) je majitel studia K2. Kromě televizní tvorby reklam a propagačních snímků je autorem široké škály hojně oceňovaných horských filmů a filmů s tematikou života lidí v extrémních přírodních podmínkách. Je vicepresidentem Slovenskej filmovej a televíznej akadémie a držitelem Ceny Ruda Slobody (LITA) za rok 2003. V roce 2004 získal prestižní ocenění Krištáľové krídlo, které je každoročně udělováno úspěšným osobnostem Slovenska. Na LFS představí celkem 5 filmů.

Michał Żebrowski
(23.- 26. 7. 2006)
Narodil se 17. června 1972 ve Varšavě a už od dětství chtěl být hercem. Po absolvování dramatické školy se věnoval především divadlu, přičemž získal mnohá ocenění. Později se stal také úspěšným filmovým hercem. Kromě polských filmů se účastnil i natáčení snímků PIANISTA a JÁNOŠÍK. Je rovněž úspěšným hudebníkem.


Africký film

Souleymane Cissé
(22. - 27. 7. 2006)
Jediný africký režisér oceněný v Cannes, mimoto získal řadu dalších cen. Souleymane Cissé je originální autor, inspirující se v africké mytologii.

Diop-Mambéty Teemour, syn režiséra Džibril-Diop Mambéty
(22. - 27. 7. 2006)
Diop-Mambéty Teemour získal ocenění na specializovaných festivalech (např. Namur).

Désiré Écaré
(22. - 27. 7. 2006)
Další avantgardní africký filmař, který v roce 1984 získal v Cannes cenu FIPRESCI za film FACES OF WOMEN.

Raymond Rajaonarivelo
(22. - 27. 7. 2006)
Madagaskarská kinematografie vznikla kolem roku 1975 a právě Raymond Rajaonarivelo patří k jejím předním představitelům. Filmovou režii studoval v Montpellier a v Paříži. Tabataba je jeho debut, který byl zařazen i do programu festivalu v Cannes. V roce 1996 zfilmoval pod názvem Quand les étoiles rencontrent la mer malgašskou legendu, což mu vyneslo další účast v Cannes.

Med Hondo
(22. - 27. 7. 2006)
Abid Mohammed Medoun Hondo se narodil v roce 1936 v Ain Ouled Beri Mathar, jeho otec pocházel ze Senegalu a matka byla Mauretánka. Jako mladík odcestoval Med Hongo za prací do Francie, kde se začal zajímat o divadlo, a kde také založil svou vlastní skupinu Shango, pojmenovanou po bohu bouře. Jeho pozornosti neušel ani film a v roce 1966 natočil svůj první krátký snímek Ballade aux sources o Afričanovi, který se po létech strávených v těžkých podmínkách ve Francii vrací zpět do vlasti. O čtyři roky později natočil svůj první celovečerní film Soleil O.

David-Pierre Fila
(22. - 27. 7. 2006)
David-Pierre Fila se narodil v Brazzaville (Kongo), ale studoval na Technologickém institutu v Bordeaux a následně přešel na Školu Louise Lumiera v Paříži. V současnosti je považován za jediného konžského dokumentaristu, i když trvale žije ve Francii. Má za sebou asi 20 dokumentárních i hraných filmů. Upozornil na sebe snímkem Poslední z Babingas, kterým veřejně odsoudil vykořisťování Pygmejů. David-Pierre Fila vkládá do svých filmů poměrně nesmiřitelný společenskokritický tón, kterým se snaží poukazovat na neduhy Afriky.

Mark Dornford-May
(22. - 24. 7. 2006)
Britský divadelní režisér, který žije a pracuje v JAR natočil v minulém roce svůj první celovečerní film U-Carmen e-Khayelitsha (vítězný film MFF v Berlíně 2005), na letošní LFŠ uvede na slavnostním zahájení svůj druhý film SON OF MAN (JAR 2006).

Constantine Melafone
(22. - 24. 7. 2006)
Herečka a manželka režiséra Marka Dornford-May .


Kanadský film

Patricia Rozema
(25. - 30. 7. 2006)
Patricia Rozema se narodila v Kingstonu v roce 1958 holandským rodičům, kteří po druhé světové válce emigrovali z Holandska do Kanady. Jelikož byla vychovávána v silně nábožensky založené rodině, Patricia neviděla žádný film až do svých šestnácti, kdy na ni silně zapůsobil klasický horor The Exorcist. Po studiích pracovala jako producentka v CBC, po dvou letech se začala živit jako asistentka režie a scenáristka na volné noze. Její první krátký snímek Passion: A Letter (1985) natočený na 16mm film získal cenu na festivalu v Chicagu. Debutovala celovečerním snímkem I've Heard the Mermaids Singing (1987), který toho roku získal ocenění na festivalu v Cannes. Když se pak během festivalu v Torrontu v roce 1993 konala anketa o nejúspěšnější kanadský film všech dob, dostal se tento autorčin celovečerní debut do první desítky. V roce 1990 pak následoval další snímek White Room, který, ač nebyl kanadským publikem přijat stejně vřele jako její první film, získal několik mezinárodních cen a nominací. Další velký úspěch přišel v roce 1995 s filmem When Night is Falling, příběhem lesbické romance mezi profesorkou na křesťanské univerzitě a cirkusovou artistkou. Film získal cenu publika v Berlíně 1995. Režisérčinu filmografii doplňují další snímky: Six Gestures: Suite No. 6 for Unaccompanied Cello (1998), Mansfield Park (1999), Happy Days (2000, součást projektu Beckett on Film: 19 Films x 19 Directors), v roce 2003 pak produkovala film A Wrinkle in Time (2003) režisérky Madeleine L'Engle.

Forcier André
(24. - 30. 7. 2006)
Zlobivé dítě filmu z Quebecu, jak bývá André Forcier často označován, patří bezesporu mezi největší talenty své generace. Ačkoliv produkoval jen poměrně málo filmů (osm celovečerních v rozmezí 32 let), je důležitou figurou quebecké filmové scény. O film se začal zajímat během univerzitních studií, jeho první 8mm film La mort vue par... vyhrál cenu v soutěži Radio-Canada. V roce 1967 točí svůj první 16mm film Chroniques labradoriennes. O několik let později Forcier dokončuje svůj černobílý celovečerní debut Le retour de l’Immaculée Conception (1971) a o dva roky později přichází s filmem Bar salon (1973), rovněž černobílým, kterým si získal sympatie kritiků. Další větší úspěch se dostavil až téměř po dvaceti letech, v roce 1990 s filmem Une histoire inventée. V roce 1976 se stal jedním ze zakladatelů distribuční společnosti Cinéma Libre. Snímek Le vent du Wyoming (1994) získal cenu pro nejlepší kanadský film a mezinárodní cenu kritiků (FIPRESCI) na festivalu v Montrealu. Ve svém posledním filmu La comtesse de Bâton Rouge (1997). Forcier po 30 letech dokončuje autobiografické vyprávění o svém vztahu k cirkusové umělkyni.

Chouinard Denis
(21. 7. - 30.7. 2006)
natočil šest krátkých snímků, například On ne parlait pas Allemand (Tady se nemluvilo německy, 1985), Les 14 définitions de la pluie (14 definic deště, 1993) či Le verbe incendié (Podpálené slovo, 1998). Jeho první celovečerní film Clandestins (Černí pasažéři, 1997), natočený ve spolupráci s Nicolasem Wadimoffem, získal ocenění na mnoha festivalech.

Don McKellar
(25. - 30. 7. 2006)
Don McKellar se narodil 17. srpna 1963 v kanadském Torontu. Na střední škole hrál v celé řadě divadelních představení, později studoval angličtinu na univerzitě v Torontu, ale těsně před dokončením studia školu opustil. Jeho kariéra začala v divadle.
Následovala podivná vedlejší role ve filmu The Adjuster Atoma Egoyana a poté první hlavní role Pokeyho Jonese, hudebníka z maloměsta ve filmu Highway 61. Jeho výkon je tak přirozený a okouzlující, že je těžko uvěřit, že Bruce zpočátku váhal, zda svému scénáristovi tuto roli svěřit. Po Highway 61 se McKellar přihlásil do režijního programu Kanadského Filmového Centra. Zde natočil krátký film Blue, s Davidem Cronenbergem v roli ušlápnutého prodejce koberců Toma.
Poté se na něj obrátil Niv Finchman ze společnosti Rhombus Media s žádostí o autorskou spolupráci na životopisném dokumentu o legendárním a záhadném pianistovi Glennu Gouldovi, režírovaném Francoisem Girardem. Výsledný film, „32 krátkých filmů o Glennu Gouldovi“, se stal hitem artových kin a získal řadu cen. Byl dokonce parodován v Simpsonech, což je jasný důkaz o proniknutí do širšího povědomí. Duo Girard/McKellar se ukázalo natolik úspěšným, že poté spolupracovali i na Girardově oskarovém filmu z roku 1998 The Red Violin. Mezi Girardovými celovečerními filmy trávil Don většinu času před kamerou. Pracoval s předními režiséry - Atomem Egoyanem (Exotica, Bach Cello Suite #4: Sarabande), Davidem Cronenbergem (eXistenZ), Peterem Lunchem (Arrowhead, The Herd) a Patricií Rozemaovou (When Night is Falling), přičemž vytvořil řadu nezapomenutelných rolí. Za roli Thomase, nenápadného vlastníka zverimexu ve filmu Exotica, dokonce obdržel cenu Genie pro nejlepšího herce ve vedlejší roli.
Celovečerní režijní debut Last Night natočil v roce 1998. Vznikl z pozvání na účast ve skupinovém projektu na filmy o konci tisíciletí od francouzské společnosti Haut et Court. Protože nechtěl dělat něco, co rychle zestárne, změnil námět filmu z konce tisíciletí na konec světa. Výsledný film (ke kterému si napsal scénář i si v něm zahrál) byl vtipným a dojemným příběhem o posledních hodinách lidstva, a McKellar za něj získal řadu ocenění.
Don, který byl časopisem Shift zvolen sedmým nejvýznamnějším člověkem v kanadské kinematografii, stále žije v Torontu, kde se věnuje množství projektů. Chystá se mimo jiné na filmovou adaptaci románu Jose Saramaga "Blindness".

Lesley Barber
(25. - 30. 7. 2006)
Skvělá kanadská skladatelka filmové hudby, spolupracuje především s režisérkou Patricií Rozemou. Lesley Barterová je jednou z nejvýznačnějších, nejplodnějších a všestranně nejtalentovanějších mladých skladatelek. Komponovat začala v 10 letech, získala ocenění na soutěži mladých skladatelů National Competition for Young Composers a později vystudovala skladbu na univerzitě v Torontu. Získala několik cen za hudbu k filmu, pro televizi, divadlo a koncertní uvedení.
Pro film složila Lesley například hudbu k filmu Patricie Rozemy "When Night Is Falling", k celovečernímu filmu v produkci Polygram/Propaganda “Los Locos,” (s MarioVan Peeblesem v hlavní roli), filmu Boaz Yakina “A Price Above Rubies”(s Renee Zellwegerovou a Juliannou Marguliesovou) pro Miramax, filmu “Yo-Yo Ma: Six Gestures,”, oceněnému cenou Emmy, filmu Good Machine “The History of Luminous Motion,” “Mansfield Park” od Miramaxu (ve kterém hrají Embeth Davidtz, Alessandro Nivola a Harold Pinter), Oskarem oceněný "You Can Count On Me" (s Matthew Broderickem a Laurou Linney), "Little Bear" pro Paramount, filmu Miry Nairové "Hysterical Blindness" (s Umou Thurman a Juliette Lewisovou), filmu Johna Currana "We Don't Live Here Anymore" (s Laurou Dern, Markem Ruffalem a Naomi Wattsovou) a filmu Weibke Von Carolsfeldové "Marion Bridge“ (s Molly Parker).

Czach Liz
(21. - 30. 7. 2006)
Filmová teoretička a programový pracovník MFF Toronto. Na LFŠ bude uvádět většinu kanadských filmů i hostů.


OSOBNOSTI A VÝROČÍ
Tradiční cyklus představí významné osobnosti světové i domácí kinematografie. Kromě tradiční kolekce filmů letošních 100. jubilantů (L. Visconti, R. Rosselini, C. Reed, O. Preminger, B. Wilder, J. Huston - u všech uvedených osobností uplynulo 100 let od jejich narození), připomeneme i některé jubilanty domácí scény:

Václav Havel
(26. - 28. 7. 2006)
Václav Havel vyrůstal ve známé pražské podnikatelsko-intelektuálské rodině, spjaté s českým kulturním a politickým děním dvacátých až čtyřicátých let. Rodina Havlů patřila kdysi k velkopodnikatelům - Havlův dědeček postavil palác Lucerna, jeho otec (autor osmidílných pamětí Mé vzpomínky) postavil na Barrandově vilovou čtvrť a jeho strýc vybudovat tamní ateliéry. Kulturní tradice rodiny orientovala Václava Havla k humanistickým hodnotám české kultury, v padesátých letech potlačovaným. Po návratu z dvouleté vojenské základní služby pracoval jako jevištní technik, nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 v Divadle Na zábradlí. V letech 1962 až 1966 studoval dálkově dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění a svá studia zakončil komentářem ke hře "Eduard", který se později stal základem hry "Ztížená možnost soustředění".
Od svých dvaceti let publikoval Václav Havel studie a články v různých literárních a divadelních periodikách. V Divadle Na zábradlí byly uvedeny jeho první divadelní texty, mezi nimiž měla zásadní místo hra "Zahradní slavnost" (1963). Toto představení se stalo výraznou součástí obrodné tendence v československé společnosti šedesátých let. Občanské sebeuvědomování, které se do historie zapsalo jako Pražské jaro, vyvrcholilo v roce 1968. V této době se Václav Havel angažoval nejen jako autor dalších divadelních her "Vyrozumění" (1965), "Ztížená možnost soustředění" (1968), ale také jako předseda Klubu nezávislých spisovatelů a člen Klubu angažovaných nestraníků. Od roku 1965 působil v nemarxistickém měsíčníku Tvář.
Po potlačení Pražského jara obsazením Československa vojsky Varšavské smlouvy, vystupoval Václav Havel proti politické represi, příznačné pro léta komunistické normalizace. V roce 1975 napsal otevřený dopis prezidentu Husákovi, v němž upozornil na nahromaděné rozpory v československé společnosti. Vyvrcholením jeho činnosti však bylo v lednu 1977 publikování Charty 77, textu, který propůjčil název i charakter hnutí protestující části československých občanů. Václav Havel byl jedním ze zakladatelů této iniciativy a jedním z jejích prvních tří mluvčích. V dubnu 1979 se stal spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Za své občanské postoje byl celkem třikrát uvězněn a ve vězení strávil téměř pět let.
V druhé polovině osmdesátých let, v čase navazování dialogu mezi Sovětským svazem a západními demokraciemi, byl i v československé společnosti patrný nárůst otevřené nespokojenosti s vedením státu. Občané byli stále méně ochotni přijímat represivní politiku komunistického režimu, a zatímco Chartu 77 podepsalo původně pouze několik set lidí, k petici Několik vět, jejímž spoluautorem byl i Václav Havel, se v roce 1989 již přihlásily desetitisíce občanů.
Počátkem zásadních společenských změn se stala poklidná manifestace studentů 17.listopadu 1989, ve výroční den uzavření českých vysokých škol nacisty, kterou komunistický režim tvrdě potlačil policejním zásahem na Národní třídě v Praze. Do čela následného občanského vystoupení se postavili studenti a umělci. Na setkání v Činoherním klubu 19.listopadu bylo ustaveno Občanské fórum, na jehož půdě se sjednotili jednotlivci i skupiny, kteří usilovali o zásadní politické změny v Československu. Václav Havel se od počátku stal jeho vedoucím představitelem. Společenský pohyb pak vyvrcholil 29.prosince 1989, kdy byl jako kandidát Občanského fóra zvolen Federálním shromážděním československým prezidentem. Ve své inaugurační řeči slíbil přivést zemi ke svobodným volbám, což v létě 1990 splnil. Podruhé jej do funkce prezidenta republiky zvolilo již nové Federální shromáždění 5.července 1990.
Václav Havel si svými postoji v letech totality získal postavení uznávané morální autority. Hloubkou názorů na problémy soudobé civilizace a promyšleností jejich formulací se stal i v nové ústavní funkci respektovanou osobností, mezi politiky ojedinělou. V obtížné vnitropolitické situaci byl Václav Havel 20.ledna 1998 opětovně oběma parlamentními komorami zvolen prezidentem republiky. Poslední prezidentský mandát ukončil 2. února 2003 a od 3. února je Václav Havel bez jakékoli politické funkce.
Po odchodu z vysoké politiky se věnuje dodržování lidských práv ve světě a literární agendě. Jako spoluzakladatel Nadace Václava a Dagmar Havlových Vize'97 podporuje řadu humanitárních, zdravotních a vzdělávacích projektů.
Za své literární dílo, za smýšlení a celoživotní úsilí o dodržování lidských práv, obdržel Václav Havel řadu státních vyznamenání, mezinárodních cen a čestných doktorátů.

Pavel Landovský
(25. - 29. 7. 2006)
Období Landovského největší popularity se datuje o více než třicet let zpátky, na konec 60. let. Herec, který své začátky prožil na scénách v Klatovech, Šumperku a Pardubicích, se v roce 1965 stal na celých 11 let členem Činoherního klubu v Praze. Mezi jeho nejznámější role patřil Hejtman v Gogolově Revizorovi a Václav Václav z Podivného odpoledne dr. Zvonka Burkeho od Ladislava Smočka.
Největší popularitu přinesl Pavlu Landovskému film. Objevil se již v oscarových Ostře sledovaných vlacích (1966) a Markétě Lazarové (1967), výrazné role přišly s komediemi Svatba jako řemen (1967) a Utrpení mladého Boháčka (1969). Hrál pak ještě v několika filmech, k nim patřily Svatby pana Voka ( 1970) a Slaměný klobouk (1971), veřejnost jej však postupně ztrácela z očí. Sedmdesátá léta totiž přinesla Landovskému nucený ústup ze slávy, za který mohl vedle hercova odporu k nastupující normalizaci i zvyk říkat, co si myslí. Neprospělo mu ani dlouholeté přátelství s Václavem Havlem a také sepsání a hlavně převoz Charty 77...
Po podpisu Charty 77 nastala další vlna perzekuce. Na rozdíl od svého přítele Václava Havla se Landovský rozhodl pro exil, do Rakouska odešel v roce 1978. O rok později se stal členem slavného vídeňského Burgtheatru, kde působil až do roku 1996. Už v době svého působení v Činoherním klubu uvedl Landovský s úspěchem svou hru Hodinový hoteliér, v dramatické práci pokračoval i ve Vídni.
Krátce po 17. listopadu 1989 se podíval do Prahy, po skončení svého vídeňského angažmá se pak do Čech vrátil natrvalo. V divadle se objevuje jen výjimečně, v roce 1990 spolu s Josefem Abrhámem exceloval v Havlově Audienci. Od té doby se však na jevišti ukázal jen jako Hrobník v Shakespearově Hamletovi a loni v nové hře Pavla Kohouta Nuly. Četnější je Landovského polistopadová filmografie. Vedle již legendárního majora Terazkyho v Černých baronech (1992) ztvárnil různé role například ve snímcích Amerika (1994), Cesta pustým lesem (1997) a Nejasná zpráva o konci světa (1996). Naposled jej mohli diváci vidět v Michálkově filmu Anděl Exit a v současné době natáčí s Janem Svěrákem Vratné láhve.

Ivan Balaďa
(24. - 29. 7. 2006)
divadelní a filmový režisér a scenárista. Absolvoval filmem podle předlohy Ladislava Mňačka Smrt si říká Engelchen (1960), posléze spolupracoval s Československou televizí. Podle námětu Antona Pavloviče Čechova Pavilón č. 6 realizoval ve filmovém studiu Barrandov hraný film Archa bláznů (1970). Výroba byla ale uprostřed natáčení komunistickou cenzurou pozastavená, snímek byl dokončen až po dvaceti letech a veřejně byl uveden až na MFF Karlovy Vary (1990). Od roku 1971 Ivan Balaďa nemohl pracovat ve filmu a televizi, hostoval jako režisér na českých a slovenských scénách.


DESET FILMŮ, KTERÉ OTŘÁSLY FILMOVÝM SVĚTEM

Druhá část nového cyklu, jež připraví desítku nejvýznamnější děl světové kinematografie, které budou uvedeny v rámci komponovaných kinolektorátů (úvod, ukázky z filmů, krátký film, ... ). Letos uvedeme následující filmy:
†˘ R.Rossellini (Generál De la Rovere),
†˘ L. Visconti (Rodinný portrét),
†˘ B. Wilder (Sunset Boulevard),
†˘ O. Preminger (Laura),
†˘ C. Reed (Třetí muž),
†˘ A. Tarkovský (Zrcadlo),
†˘ W. Herzog (Fitzcarraldo)
†˘ G. Reggio (Koyannisqatsi),
†˘ S. Cissé (Světlo)
†˘ F. Back (Muž, který sázel stromy a další)
Nová česká tvorba
Každý rok se nám daří představit publiku LFŠ některé novinky české kinematografie. Je nám ctí, že můžeme potvrdit předpremiéry či prezentace hned několika filmů -
†˘ Karel Vachek (ZÁVIŠ - KNÍŽE PORNOFOLKU POD VLIVEM GRIFFITHOVY INTOLERANCE)
†˘ Piro Milkani (SMUTEK PANÍ ŠNAJDROVÉ)
†˘ Věra Chytilová (HEZKÉ CHVILKY BEZ ZÁRUKY) ´
†˘ Marek Vítek (PROKLETÍ),
†˘ Daniela Gébová (INDUSTRIÁLNÍ ELEGIE)
†˘ Petr Nikolajev (A BUDE HŮŘ)
†˘ Vlado Štancel (MEZI NÁMI PŘÁTELI)
†˘ Bernard Šafařík (obnovená premiéra filmu ZLATÁ PANNA z roku 1989).
†˘ Marek Škop (INÉ SVETY)
†˘ Zuzana Liová (TICHO)
†˘ Dagmar Knöpfelová (A TOUTO NOCÍ NEVIDÍM ANI JEDNU HVĚZDU)


OZVĚNY FESTIVALŮ
Výběr těch nejzajímavějších filmů uvedených na velkých domácích i světových filmových festivalech. Zcela určitě se objeví několik snímků z velkých festivalů - Berlín, Benátky, Cannes a Karlovy Vary. Letos budeme velmi úzce spolupracovat nejen s MFF Karlovy Vary, Jeden svět a dalšími, ale také s festivalem MEDIAWAVE Gyor (květen a srpen 2006) , ARTFILMFESTIVAL Trenčianské Teplice (23. - 30.6.2006 - www.artfilm.sk) a polským festivalem ERA NOWE HORYZONTY ve Wroclawi (20.-30. 7. 2006, http://www.eranowehoryzonty.pl ).


DOPROVODNÉ AKCE

Opět budou doplňkem hlavního programu a nabídnou publiku také nefilmové zážitky. Vedle rostoucího počtu workshopů (především Digitální LFŠ) a besed se pokusíme představit i hudbu, literaturu, divadlo, tanec či výtvarného umění hlavních cyklů.


HUDBA

PANDURANGO - cesta za bohem hudby
26. 7. ve 20:O0
Vrcholem hudebního programu bude společný koncert těchto zahraničních skupin - Adesa (Ghana), Huun-Huur-Tu (Tuva), Son Caliente (Kuba), Joji Hirota + John Neptune Kasizan + Kenny Endo (Japonsko, Havaj), G8 Transglobal (CZ) . Režisérem a organizátorem koncertu je Michal Dvořák (LUCIE). Koncert bude natáčet i ČT a stane se upoutávkou na připravovaný stejnojmenný cyklus dokumentárních filmů o vlivu etnické hudby na hudbu světovou.

Ensemble Khan Bogd (Mongolsko)
22. 7. ve 20:30, 23. 7. v 17:30 a 20:30
Tento hudební spolek byl založen v roce 1997. Jeho členové jsou absolventy hudební akademie v Ulánbátaru a věnují se interpretaci tradiční mongolské hudby, která je co do žánrů nesmírně bohatá. Mezi specifické typy písní patří například: pracovní písně, ukolébavky, lovecká volání (k přilákání zvířete imitací jeho hlasu), různá pastevecká volání /k ovládání stád pomocí signalizace (každá zvíře má vlastní signál)/, písně uukhay a gulyingoon, které se váží k sezónním událostem (příchod jara, dojení kobyl, trénink na koňské závody, apod.), písně oznamující narození, svatby, národní svátky, vítězství v koňských dostizích či zápase, oslavu stařešinů, stříhání vlny, česání kašmíru, příchod sklizně, a řada dalších písní ke společnému zpěvu a tanci. Vystoupení na LFŠ se uskuteční k 800.letům založení Mongolska a pod patronací velvyslance Mongolské republiky v ČR. Koncert pomohl zajistil pan Alexandr Sprado - DÍLNA POD KOPCEM (první český výrobce jurt).

Glen Hansard (Irsko) + Markéta Irglová (ČR) + Bertrand Galen (Francie) + Marja Tuhkanen (Finsko) a mimořádný host John Carney (Anglie)
24. 7. ve 20:30
Dlouho očekávané sólové album lídra The Frames, jedné z nejrespektovanějších irských kapel současnosti, nepojí s Českou republikou jen název převzatý z knihy Hansardova oblíbeného českého autora Josefa Škvoreckého, ale také spolupráce s mladičkou zpěvačkou a klavíristkou Markétou Irglovou, místo nahrávání (studio SONO) a především prvotní impuls, kterým byla nabídka spolupráce režiséra Jana Hřebejka na písňové složce jeho nového filmu Kráska v nesnázích. Výsledkem práce na dvou písních pro tento film se nakonec po přizvání finské houslistky Marji Tuhkanen a francouzského cellisty Bertranda Galena stalo album s desíti skladbami, včetně titulní instrumentálky kterou složila Markéta Irglová, bez nadsázky srovnatelné s tvorbou takové osobnosti filmové hudby jako je Michael Nyman.. Album nese klasické poznávací prvky Hansardova autorského rukopisu, ale díky celkové náladě i výslednému zvuku dává nahlédnout do zatím neobjevených a o to zajímavějších zákoutí jeho bohaté hudební imaginace. Melancholická nálada se zde prolíná se rvavou divokostí tak, jako jsme zvyklí z Hansardových živých vystoupení. Písně Falling Slowly, Lies, Sleeping, When Your Minds Made Up nebo Leave jsou názornou ukázkou jeho skladatelského talentu a je zřejmé, že se zařadí mezi to nejlepší, co za svou dosavadní kariéru vytvořil. Na koncert ě jako speciální host vystoupí někdejší člen skupiny FRAMES John Carney.

Adesa (Ghana)
24. 7. ve 23:00
Skupina Adesa po svém využívá kódů hlavních rytmů Ga, mezi něž patří Gome, Kpanlogo, Oshika a Tigari, aniž by své písně redukovala na pouhé folklórní bušení do bubnů. Sledují drsné zvuky, které se mísí mezi budovami v ulicích velkých měst, zvuk atlantického pobřeží či zvířat ve stepi, a vytvářejí tak nálady plné kouzelné atmosféry, za použití nástrojů jako je loutna korlegorno, různé rohy, E-bass, flétny, Watercalabash a balafon,
Členové skupiny Adesa jsou příslušníky menšinového národa Ga, který žije v blízkosti Ghanského hlavního města Accra a tradičně se živí lovem ryb a mořeplavbou, díky čemuž přichází do styku s odlišnými kulturami. V době kolonialismu byla podstatná část národa odvlečena do otroctví, čímž došlo ke ztrátě kolektivní paměti - jejich hudba se tak značně liší od okolních národů (v Senegalu či Mali), kde ústní tradice zůstala zachována.

Huun-Huur-Tu (Tuva)
25. 7. ve 20:30
Huun-Huur-Tu znamená doslova „sluneční vrtule“ - svislé oddělení paprsků světla, ke kterému dochází těsně po svítání nebo před soumrakem. Pro členy Huun-Huur-Tu představuje refrakce světla, utvářející tyto paprsky, analogii k „refrakci“ zvuku, vytvářející harmonické kmitočty při jejich hrdelním zpěvu. Imitací a estetickou reprezentací zvuků přírody se tito hudebníci spojují s bytostmi a silami, které jsou pro ně nejdůležitější: v případě Tuvanů jde o domácí zvířata, fyzické prostředí hor a stepí, a živelné energie větru, vody a světla. Nejznámější žánr tuvanské hudby, xöömei (hrdelní zpěv), nabízí něco jako lexikon hudebního napodobování, ve kterém jsou zvuky přírody mimeticky převáděny do hudebních obrazů. Skupina spolupracovala s umělci jako Frank Zappa, Ry Cooder, the Chieftains, Johnny „Guitar“ Watson, Kronos Quartet a L. Shankar.

Son Caliente (Kuba)
25. 7. ve 23:00
Šestičlenná skupina SON CALIENTE hraje žhavou tropickou hudbu, kterou v nedávné době tolik zpopularizovali BUENA VISTA SOCIAL CLUB a IBRAHIM FERRER. SON CALIENTE pravidelně vystupují v Havaně a v její oblíbené turistické oblasti, Santa Maria del Mar. Kapela se skládá z trumpetisty, zpěváka, perkusisty, hráče na guiro, basu a kytaru tres. V současné době vystupuje v Praze a dalších českých městech.

JJK Taiko & Shakuhachi Interactive
Joji Hirota (Japonsko) + John Kaizan Neptune (Havaj) + Kenny Endo (Japonsko)
27. 7. ve 20:30
Joji Hirota pochází ze severního Japonska a studiu perkusí se věnuje od svých jedenácti let, přičemž skládat začal ve třinácti. Má za sebou četná turné po Evropě, Mexiku, Kanadě a USA, Jižní Americe a Japonsku. Od roku 1986 spolupracuje jako sólový perkusista s organizací WOMAD; absolvoval evropské turné s kapelou saxofonisty Billa Evanse a pracoval pro divadelní společnost Royal Shakespeare Company.
Kenny Endo je hráč, skladatel a vůdčí duch současné hry na tradiční japonský perkusivní nástroj taiko. Spolupracuje s umělci z nejrůznějších žánrů a je průkopníkem nových směrů v používání nástroje, přičemž do své hudby vnáší čerstvý a tvůrčí přístup díky bohatým zkušenostem se západním, etnickým a tradičním japonským bubnováním. V poslední době spolupracoval jako sólista s filharmonickými orchestry v Honolulu a v Hong Kongu, s perkusistou Kiyohiko Sembou, Havajským operním divadlem, a se zpěvákem Bobby McFerrinem. Jeho ansámbl byl nedávno předskokanem na koncertě The Who v Honolulu.
John Kaizan Neptune je uznávaným mistrem nástroje shakuhachi, japonské bambusové flétny. Tento v Kalifornii narozený muzikant, známý také v Japonsku, je rovněž uznávaným jazzovým hudebníkem a skladatelem, který si získal obdiv na východě i na západě, a to především díky svému všestrannému a technicky sofistikovanému propojování zvuků. Po dokončení vysoké školy odjel John do Kjóta a v roce 1977 zde po několikaletém studiu na místní proslulé škole shakuhachi získal mistrovský titul „shi-han“. Zároveň mu bylo uděleno čestné jméno „Kaizan“, což znamená „mořská hora“. Někdy zněla rytmika jihoamericky, jindy afro-kubánsky, americky či asijsky. Bariéry se hroutí, a pokud lze dosáhnout takovýchto výsledků, můžeme si přestat dělat starosti s kategoriemi. Leonard Feather, jazzový kritik

G8 - Transglobal (CZ)
27.7. ve 23:00
Osmice hudebníků z G8 Transglobal přináší rozmanité hudební polohy vycházející z world music. Na debutu se prolíná dobré hráčské umění se světoběžnickými zkušenosti celé kapely, a tak často narážíme na vlivy funky (Mingi Mingi, Hot Sex Love), skladba Try and Cry je zas pozoruhodnou kombinací arabských rytmů s R’n’B a třeba taková Oulahila nás zavádí na černý kontinent. Neopominutelnou součást desky bohužel tvoří převzaté písně, což je na jednu stranu škoda, zvláště s přihlédnutím k dlouhé stopáži alba, ovšem ta druhá ukazuje, do jaké roviny je kapela schopna písně posunout. A že se to zdařilo! Deska totiž představuje hudebníky v jejich plné síle. Kapela sází jak na instrumentální sóla, tak především na rozmanitost hlasů svých členů, díky čemuž je každá ze skladeb jedinečná. A celé album? To si plyne svým vlastním tempem, aniž by se podbízelo a ohlíželo se, co mu stojí v cestě.

Marty Hall (Kanada) + Butch Coulter (Kanada)
26.7. ve 23:00 a 28. 7. ve 20:30
Při poslechu hudby Martyho Halla se člověku vybaví vrcholné umění minimalismu. Bluesové standardy jsou základem, ale kapela je ochotna vydat se libovolným hudebním směrem. Vychází z blues, přímočarého rocku, funku, swingu, ballad, prvků jazzu - to je v kostce její zvuk. Repertoár míchá zajímavé originály (Ecoman, Not like I didn't know, Will you be droppin by, ...) s vlastními interpretacemi nadčasových standardů Willieho Dixona a Jimmyho Reeda, až po nezakrytě moderní verzi hitu Johnnyho Wintera z roku 1970 Rock'n Roll Hoochie Koo. Butch Coulter je jedním z nejlepších bluesových hráčů na harmoniku na světě. Kanadský veterán, který se na jevišti objevil např. s Jimmy Pagem, Albertem Collinsem, Mickem Taylorem a dalšími, nahrál společně s kanadským zpěvákem a kytaristou Marty Hallem také dvě alba.

Soothsayers (Anglie)
28. 7. ve 23:00, 29. 7. ve 23:00
Soothsayer - věštec, prorok, člověk, který vidí do budoucnosti, vypravěč příběhů s vizí budoucna. Soothsayers je skupina hudebníků, hrající fůzi nu Afro beatu a dubu; kulturní střetnutí, vzniklé z pohybu lidí; hudební vize a sdělení; hudba pro lidi všech kultur a národů.

Sergente Peper (Francie)
29.7. ve 20:30
Sedmičlenná francouzská kapela Sergent Pépère ( sergent = četař, seržant) (pépère = 1/obtloustlý, kulatý, 2/ pěkný, pořádný 3/ poklidný, pohodlný, fajn), existující od roku 1998, hraje velmi působivou směsici balkánské, cikánské a orientální hudby s prvky jazzu, latiny a ska. Kromě nápaditých aranžmá, instrumentální sehranosti a živelné radosti ze hry skupina vyniká především neodolatelnou pódiovou prezentací své hudby, která má často velmi divadelní a někdy až cirkusovou podobu (což není náhoda neboť čtyři hudebníci skupiny byli členy pouličního chůdového divadla Arpion Celeste).
Všude kam Sergente pépère přijedou, získávají hned nové nadšené fanoušky mezi publikem i samotnými pořadateli (proto se také vrací stále častěji :-). Jejich hudba chvílemi křepčí jako divoká balkánská svatební dechovka a chvílemi vás omámí hořko-sladkou nostalgií starého zpěváka tanga z přístavního baru Buenos Aires. Dechy, perkuse a akordeon se střemhlav vrhají do krkolomných freejazzových improvizací a hned nato jako s(e)kačka odsekávají ska a do toho se najednou ozvou huhňavé hlasy ruských mužiků. Sergente Pépère s jejich hudbou, kostýmy a show jsou kapela, která dokáže zasáhnout a rozesmát jazzmany, metalisty, technaře i folkaře, od dětí až k dědkům, protože mluví o něčem, co máme kdesi uvnitř všichni společné. Chce se říct - to musíte mít!!!


A z domácích souborů pak na LFŠ vystoupí :

Dimbaayaa (ČR, Gambie, Kongo)
21. 7. ve 23:00
Unikátní formace Dimbaayaa (v jazyce Mandinka "rodina") vznikla speciálně pro LFŠ 2006 spojením dvou skupin, hrajících a tančících africkou hudbu: BA-TO-CU a TiDiTaDe. BA-TO-CU je hudební a taneční skupina, která se inspiruje africkými rytmy a africkým tancem. Na jejich koncertech uslyšíte dynamickou hudbu, rytmy hrané na africké bubny djembe, dundun a kenkeni. Uvidíte exotické i neexotické tanečníky v originálních kostýmech. Skupina TiDiTaDe vytváří dynamickou kompozicí afrického tance a perkusní hudby, doplněné africkými melodickými nástroji - balafony, strhující atmosféru tradičních slavností západní Afriky, které jsou oslavou dětí, zvířat, slunce, vody, Afriky, a vůbec všeho krásného v životě. Tradiční témata dále rozvíjí vlastními skladbami, choreografiemi i moderními aranžemi od největších mistrů původní africké hudby.

Mama Africa (ČR + Mali, Etiopie a Gambie)
22. 7. ve 22:30, 23. 7. ve 23:00
Zahrají pod taktovkou bubeníka Papise Nyasse z hudební skupiny Tshikuna. Mama Africa hraje energickou a strhující hudbu, vycházející z tradičních afrických a afro-latinských kořenů.

Saro-Wiwa (ČR)
25. 7. v 17:30
Projekt "Saro Wiwa" je pravidelné čtení z povídek Ken Saro Wiwi v překladu a přednesu básníka Vita Kremličky s hudebním doprovodem skladeb Saro Wiwa skladatelky a varhanice Ireny Kosíkové pro violoncello sólo v interpretaci violoncellisty Františka Brikcia v prostorách Unijazzu. Tento projekt byl v dubnu 2006 uveden na festivale Vesna v Rossii v Moskvě. Ken Saro-Wiwa, navržený na Nobelovu cenu za literaturu k roku 1996, byl nigerijský povídkář, romanopisec, novinář a obhájce lidských práv. Zabýval se především vztahy mezi lidskými právy a ochranou životního prostředí. Vystupoval v zájmech rybářského národa Ogoniů na březích řeky Niger, jejichž loviště a obživa byly znemožňovány těžbou ropy koncernem Shell. Ken Saro-Wiwa byl spolu s dalšími šesti představiteli Ogoniů obžalován nigerijskou vojenskou vládou z velezrady, ve vykonstruovaném procesu odsouzen a přes protesty světové veřejnosti v prosinci 1995 popraven. Čest jejich památce!" (V.K.)

Nsango Malamu (ČR)
26. 7. v 17:00
Nsango Malamu znamená v jazyce lingala „dobrá zpráva“. Zároveň je to název jedinečného uskupení zpěváků a hudebníků, které v Čechách nemá obdoby. Členové této skupiny pocházejí z afrického Konga a v současné době žijí a vystupují v České republice. Specializují se na africkou duchovní hudbu, tzn. gospely a duchovní písně, inspirované tradiční či folklórní hudbou své mateřské země.


VÝSTAVY LFŠ

Český sen o Africe
vernisáž - 23. 7. v 17:30
České cestovatele, dobrodruhy, umělce či obchodníky africký kontinent přitahoval odnepaměti. Český sen o Africe představí nejslavnější Čechy, kteří Afriku navštívili, nesmazatelně se na černém kontinentě zapsali a část své africké zkušenosti přenesli i do své vlasti. Emil Holub - Badatel a cestovatel Emil Holub (1847-1902) se stal v očích Čechů prototypem člověka poznávajícího cizí kultury a zámořskou přírodu. V Jižní a Centrální Africe strávil celkem jedenáct let. Výstava prezentuje dobové fotografie z cest Emila Holuba. Ladislav Brom - Režisér Ladislav Brom (1908 Choceň - 1969 New York) proslul na počátku 50. let jako nezávislý dokumentarista, který samostatně a soustavně mapoval život rovníkové Afriky: výsledkem byly dva celovečerní dokumenty a dva televizní cykly, z nichž poslední, African Odyssey (1966), zahrnoval šest půlhodinových dílů. Souběžně vydal Brom několik fotografických knih, jedna z nich vyšla v roce 1972 pod názvem „Africká odysea“ také česky. Výstava představí tři desítky Bromových afrických fotografií.
Expedice Lambaréné - Doktor Albert Schweitzer bojoval každý den s tropickými chorobami v zemi nikoho, hluboko v gabonském pralese. Léčil, i když mu většina pacientů nikdy nezaplatila. Tedy penězi... Zato mu dali jméno. Oganga. Bílý doktor a kouzelník. Na ideály muže z alsaského Kaysersbergu navázala tři roky po jeho smrti česká „Expedice Lambaréné“. Cíl byl jasný. Předání zdravotnického materiálu nemocnici Alberta Schweitzera v gabonském Lambaréné. Osm lidí vybojovalo bitvu za svůj sen s desítkami úřadů i podniků socialistického Československa. Sehnali peníze i potřebná razítka. Dokonce i kopřivnická Tatra zapůjčila vůz Tatra 138 VN, a tak mohla „Expedice Lambaréné“ 1. ledna 1968 v 10.23 vyrazit ze Staroměstského náměstí v Praze směr Gabon.Výstava přenese návštěvníky do třinácti afrických zemí, na cestu dlouhou 35 tisíc kilometrů, která trvala celkem 275 dní.
Jiří Baum a František Vladimír Foit - První pionýrské cesty po Africe uskutečnili - ještě před Hanzelkou a Zikmundem - akademický sochař F. V. Foit (1900-1971) a asistent pražského Národního muzea Jiří Baum (1900-1940). V roce 1931 podnikli první průkopnickou cestu napříč africkým kontinentem, čímž dokázali vyspělost předválečného československého automobilismu. Foitova druhá cesta do Afriky, plánovaná na osm měsíců, se protáhla na čtyřiadvacet let. Sochař Foit na území černého kontinentu vytvořil řadu pozoruhodných prací. Fotografování se na svých výpravách věnoval zejména Jiří Baum. A právě jeho práce ze společné expedice výstava přiblíží. Hanzelka a Zikmund - Cestovatelé, které není třeba představovat.

Srdce temnoty
vernisáž - 22. 7. ve 14:30
Sochařství má v Africe obrovskou tradici; sochy jsou součástí rituálů, uctívaní různých božstev či duchů zemřelých. Ve většině případů jsou to ale díla, která neodrážejí současnost - jsou zaměřena na historické tradice, na reflexi minulosti. Existují ale současné výjimky, které budou v rámci souboru výstav Srdce temnoty představeny.
Sochy z Tengenenge - zimbabwské kamenné sochařství vychází z původních tradic, ale ztvárňuje současnost, a navíc stylem, který jej činí ve světovém sochařství absolutně nepřehlédnutelným. Tengenenge znamená v tamním nářečí „nový začátek“. Jméno nově objevenému území dal jeden starý místní náčelník v roce 1966, kdy zde bylo objeveno naleziště černého kamene hadce. Tengenenge se změnilo v dílnu, ve které se taví vlivy celé jižní Afriky. Vznik soudobých soch je technicky náročným procesem - po hrubém opracování kamene přechází místní domorodí umělci k leštění povrchu sochy, jejímu opatrnému zahřívání nad plamenem a polévání voskem. V Tengenenge tvoří sochy celé rodiny, které se sem za touto formou obživy stěhují z nejvzdálenějších koutů Afriky - malé sošky slouží jako suvenýry, které najdete na každém rohu. Kromě nadšených samozvaných sochařů, kteří cítí v Tengenenge jen příležitost k zbohatnutí, zde ale tvoří také mezinárodně uznávaní autoři. Mezi ně patří zesnulý Bernard Matemery či Dominic Benhura, v současnosti nejvyhledávanější tengenenžský sochař s nepřehlédnutelným stylem. Sochy z Tengenenge jsou tak padesátiletou výpovědí o kouzlu místa - právě to se pokusíme v rámci LFŠ přenést z Tengenenge do Uherského Hradiště.
Umění kmene Makonde- V jižní Tanzánii vznikají moderní africké dřevěné řezby, jejichž tvůrci jsou domorodci z kmene Makonde. Řezby Makonde mají 200-letou historii a patří mezi nejlepší africké moderní dřevořezby, přičemž se vyrábí obvykle z černého ebenového dřeva. Většina děl těsně souvisí s tradiční kulturou a národními zvyky kmene. V roce 1990 čínští manželé Li Songshan a Han long, fascinovaní africkou domorodou kulturou, založili Umělecké muzeum Makonde, v němž soustředili přes deset tisíc vzácných dřevořezeb. Výstava představí hlavní typy makondského řezbářství a přiblíží ducha tradiční kmenové kultury.
Lema Kusa - výstava obrazů předního konžského malíře, který se osobně zúčastní vernisáže i LFŠ. Lema Kusa - pedagog a pracovník Výtvarného muzea v Kinshase (Kongo). Jeho obrazy jsou přítomny v mnoha světových galériích.

Moravská krajina
vernisáž - 21. 7. v 17:30
(K. O. Hrubý a F. Spurný - fotografie)

Krajina studentů ITF Opava
vernisáž - 23. 7. v 14:30 Reduta
(K. O. Hrubý a F. Spurný - fotografie)

Obrázky z džungle
vernisáž - 25. 7. v 17:30
(Lukáš Rittstein - sochy, Barbora Šlapetová - fotografie) Sochařská práce Lukáše Rittsteina na první pohled upoutá velkorysou materiálovou imaginací a schopností v abstrahované formě zprostředkovat autorovy životní zkušenosti, vzpomínky a zážitky. BARBORA ŠLAPETOVÁ - se narodila 2. května 1973 v Ostravě. V letech 1991-1997 studovala na Akademii výtvarných umění u profesora Jiřího Sopka. V letech 1999-2000 absolvovala DAAD stipendium na Hochschule der Künste v Berlíně u profesora Bernada Kobelinga. Samostatné výstavy (výběr): "Aquaarmy", galerie bratří Čapků, Praha (2000), "Blue December", Galerie Václava Špály, Praha (200), "Yermolay - cestující duch", Liberec, fotografická galerie (2001). Skupinové výstavy (výběr): "100+1 uměleckých děl", České muzeum výtvarných umění, Praha (2000), "O lidech", České muzeum výtvarných umění, Praha (2001), "Pravděpodobná malba" (2001).

Film muß physisch sein
vernisáž - 25. 7. v 17:30
Jsem tvrdě pracující člověk a to je vše. Není na mně nic romantického. Příští generace mi můžou políbit prdel. Werner Herzog Werner Herzog (nar. 1942) točí hrané i dokumentární filmy necelých čtyřicet let a je jedním z posledních představitelů velké éry evropského i světového filmu. Mnohé z jeho snímků vypráví o hrdinech jaksi hraničních, pohybujících se v šedé zóně mezi zaujetím, vášní, posedlostí a čirým šílenstvím. Při zachycování jejich osudů Herzog neváhá jít do krajností plně srovnatelných s výstřelky svých hrdinů. Méně známá tvář Wernera Herzoga je ale i tváří fotografa. Tu představí výstava, kterou spolupořádá pražský Goethe institut.

Fotografie krajiny
vernisáž - 21. 7. v 20:30 Klub kultury
(Zdeněk Stuchlík - fotografie)

Kanadské národní parky
vernisáž - 28. 7. v 11:00 Klub kultury
(Pavel Huspeka - fotografie)

David Cleary - fotografie
Vernisáž - 25.7. ve 14:30 Reduta
Výstava fotografii irského fotografa doprovodí premiéru filmu ONCE

Proměny krajiny
vernisáž - 22. 7. v 19:00
(významní čeští fotografové Jan Pohribný: Imaginativní krajina, Vojtěch Bártek: Industriální krajina, Vladimír Birgus: Současná nová krajina, Jan Pospěch: Virtuální krajina, Miroslav Myška - Jindřich Štreit: Člověk v krajině, Václav Podestát: Městská a venkovská krajina, Petr Velkoborský: Snová krajina, Miroslav Stibor: Klasická krajina - fotografie).


DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ

ZVONÍK OD MATKY BOŽÍ
20. 7. a 21.7. ve 20:30 (vystoupení divadla ANPU, které úzce spolupracuje s divadlem bratří Formanů).
Divadelní truchlohra Zvoník od Matky Boží je klasickým dílem francouzské literatury. Jeho děj, zasazený do středověké Paříže, se rozvíjí v blízkosti chrámu Notre Dame a skrývá v sobě nespočet inspirací, dobových výjevů a reálií, složitých lidských charakterů, filozofických úvah a dramatických situací. Především je ale velkým příběhem neopětované lásky několika hlavních hrdinů. Text románu je ideálním východiskem divadla ANPU. Vedle prvků klasické činohry dovoluje pracovat i s loutkami, maskami, hudbou, a nabízí dostatek příležitostí také pro bohaté výtvarně-scénografické řešení. Výsledná podoba představení by měla vycházet z kontrastů mezi humorem a poezií, dramatickým napětím a sugestivní obrazově-zvukovou atmosférou. Představení Zvoník od Matky boží je určeno dospělým a starším dětem.
Hrají: Vladimír Javorský, Petr Forman/Petr Stach, Bela Schenková, Michal Kňažko, Radomír Vosecký

ČERNOŠSKÉ POHÁDKY
24. 7. v 17:00
(divadlo DRAK Hradec Králové)
Černošská pohádka staví sice na režijně-herecko-hudebních principech známých již z dřívějška, to ale neubírá nic na její výjimečnosti. Spolu s Janem Popelou a Pavlem Černíkem odehrál Vyšohlíd představení, které snad nejvíce strhlo dětské publikum. Vše je v jejich inscenaci propojeno se vším do skvěle fungujícího celku: sugestivní, exotickým duněním přibarvené rytmy, jednoduché a chytlavé texty typu „Masilo má maso!“ a působivě po africku dotvořené rekvizity všedního dne (štafle, smetáky, kýble, hrnce, ...), jejichž podoba atakuje ještě nezkaženou fantazii...

CLOWNPARADE
25. 7. v 17:00
(divadelně-hudební a cirkusové představení z Ghany). Ve své domovině si říkají „Emasi“, tj. muži v maskách. Oblečeni do pestrobarevných kostýmů žonglují, tančí a rozesmávají staré i mladé všech společenských skupin. Mluvící bubny „talking drums“ zvou děti, aby se přidaly k show. Ty se někdy vydají s klauny na cestu od vesnice k vesnici a vrátí se až za několik dnů. Je to doba všeobecného veselí, která pomáhá zapomenout na bolestnou realitu každodenního života v Africe. A oblíbené klauny každém domě rádi pohostí dobrým jídlem. Klauni Obi a Ernest ukazují, za doprovodu hudby skupiny ADRESA, komické stránky každodenního Afrického života. Představení zahrnuje pantomimu, akrobacii, africký tanec, zpěv a improvizaci s publikem. To poskytuje, zvláště dětem, jedinečnou příležitost k setkání s africkou kulturou a veselím.

KONTRASTY
28.7. ve 20:30
(pantomima z Rumunska)
Oba herci se vzbudí ráno a během celého dne, života, představeni a dějin se pokouší uvědomit si, odkud se znají, kde a kdy se poznali. Tato cesta světem pantomimy, gagu a stepu jim pomáhá znovu nalézt sami sebe a zjistit, ze jsou vlastně manželé. V tento okamžik je jejich osudy promítají na pozadí rumunských dějin od meziválečné doby do dneška. Jsou to rychle přetáčející se dějiny, "fast forward" dějiny do doby "fast-food-u". Jsou to pětiminutové dějiny, jez přežije ten, který je toho schopen, který na to má. Představení se uskuteční ve spolupráci velvyslanectví Rumunské republiky v ČR.

Básnické večery
22. - 28.7. 23:00
(komponované večery)
Již tradiční noční setkání s básníky a hudebníky bude probíhat v divadelním stanu ANPU. Jednotlivé večery budou tématicky zaměřeny - např. PŘÍRODA (23.7.), GINSBEDR, ZÁBRANA, VODSEĎÁLEK (24.7.), AFRICKÁ POEZIE (25.7. - 20:30), LABYRINT FRESH (25.7.), KANADSKÁ POEZIE (26.7.), ČESKÁ POEZIE (27.7.) ...


DOPROVODNÉ KOMPONOVANÉ AKCE

Atraktivní budou opět i komponované programy pro děti a veřejnost ve Smetanových sadech (stan), které budou přirozeně doplňovat a „ilustrovat“ hlavní cykly (divadelní a hudební produkce, a také výtvarné hrátky pro nejmenší). Plánujeme divadelní představení, hudební vystoupení, ukázky tradičních zvyků, ochutnávku jídel, literární čtení i výstavy, a to pod patronací a za aktivní podpory festivalu Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani.

pásmo JAK TANČÍ AFRIKA - 22. 7. ve 14:00 (výuka tance a bubnování)
pásmo ČESKÝ SEN O AFRICE - 23. 7. v 17:30 (zajímavosti o českém vlivu v Africe)
pásmo JAK CHUTNÁ AFRIKA - 23. 7. ve 14:00 (ochutnávka rychlokurz vaření)
pásmo JAK TVOŘÍ AFRIKA - 24. 7. ve 14:00 (ukázky umění africké dřevořezby)
pásmo JAK MYSLÍ AFRIKA - 26. 7. v 17:00 (africká filosofie a duchovní písně)
pásmo JAK PÍŠE A MLUVÍ AFRIKA - 25. 7. ve 14:00 (četba pohádek, ukázka jazyků )
workshop JOJI HIROTA - 27. 7. v 14:00 (setkání s mimořádným umělcem)
workshop DIGITÁLNÍ LFŠ (Slovácká búda) - 22. - 29.7. 11:00 - 20:30
Jak se točí SIMPSONI - 28. 7. ve 14:30 (celodenní i noční setkání se SIMPSONI)


PANELOVÉ DISKUSE

Jak se točí v Africe
(23. 7. v 11:00)
Přítomnosti několika významných afrických režisérů využijeme k panelové diskusi, ve které se dozvíte více o minulosti, současnosti i budoucnosti afrického filmu (produkci, distribuci, evropské podpoře, ...).

Jak se nestát PIRÁTEM aneb ...
(24. 7. ve 14:30)
Česká republika se pomalu stává rájem filmového pirátství a nenadálý odchod velkých amerických společností z DVD trhu je velkým varováním pro všechny milovníky filmu. Proto jsme se rozhodli uspořádat i v rámci LFŠ panelovou diskusi k problematice autorského práva a nastavení podmínek neveřejných projekcí tak, aby neporušovaly platný autorský zákon či jiné zákony (např. projekce pro výchovné účely). Besedu pořádá agentura Aura-Pont ve spolupráci s Českou protipirátskou unií

Setkání hudebních skladatelů - pocta E.Artěmjevovi
(25. 7. ve 11:00)
U příležitosti návštěvy nejvýznamnějšího ruského filmového skladatele Eduarda Artěmjeva proběhne panelová diskuse s dalšími zahraničními i domácími skladateli i hudebníky k problematice filmové hudby. Součástí setkání budou nejenom ukázky filmové hudby, ale i koncert POŽOŇ ORCHESTRU (Bratislava) hudby E.Artěmjeva.

Nové kinematografické zákony VISEGRADU
(25. 7. ve 14:00)
Poslední dva roky jsou ve znamení velkých změn v kinematografických zákonech zemí Visegradu. Těžký a úspěšný boj o nové zákony mají již za sebou filmaři z Maďarska a Polska. Nejasná situace je zatím u nás a na Slovensku. Panelová diskuse nabízí unikátní možnost k výměně názorů i zkušeností zemí VISEGRADU a může pomoci sladit a prosadit vzájemně kompatibilní kinematografické zákony.

Prezentace nových filmů VISEGRADU
(26. 7. ve 14:00)
Na základě pozitivních zkušeností z prezentací nových projektů i připravovaných českých filmů na FINALE v Plzni bychom obdobně rádi prezentovali ambiciózní a „artové“ projekty všech zemí VISEGRADU, na což bude možné navázat v diskusi o potřebě vzájemné pomoci distribuční (filmové i DVD).

Filmové kulturní dědictví ve veřejnoprávních televizích VISEGRADU
(27. 7. v 10:00)
Panelová diskuse shrne současný reálný stav prezentace filmového kulturního dědictví ve veřejnoprávních televizích zemí VISEGRADU a nabídne hledání nejefektivnějších způsobů práce s tímto kulturním bohatstvím a odkazem. Diskuse proběhne pod patronací ČT a FITESU.

Jak se točí v Kanadě
(28. 7. v 11:00)
Obdobně jako u afrického filmu využijeme unikátní přítomnosti tvůrců i producentů kanadského filmu - v diskusi nabídneme aktuální informace o současném stavu a budoucnosti kanadské kinematografie, i o případné spolupráci s naší kinematografií.

Jak se nestát PIRÁTEM aneb ...
(24. 7. ve 14:00)

Česká republika se pomalu stává rájem filmového pirátství a nenadálý odchod velkých amerických společností z DVD trhu je velkým varováním pro všechny milovníky filmu. Proto jsme se rozhodli uspořádat ve spolupráci s Českou protipirátskou unií v rámci LFŠ panelovou diskusi k problematice autorského práva a nastavení podmínek neveřejných projekcí tak, aby neporušovaly platný autorský zákon či jiné zákony (např. projekce pro výchovné účely).


LETNÍ KINA
Pokračovat budeme i v tradici pořádání veřejných projekcí ve třech velkých letních kinech - na Masarykově náměstí, ve Smetanových sadech, a také na Kolejním nádvoří. Ve většině případů nabídneme projekce nejnovějších českých filmů za osobní účasti tvůrců, ale kromě toho máme připraveny i několik k hlavním tématům zaměřených filmů zahraničních. Projekce budou každý den od 20:30 hodin, v některé dny proběhnou také noční projekce od 23:00 hodin.


AKREDITACE
Zájemci o akreditaci na LFŠ najdou veškeré informace na www.lfs.cz - podmínky účasti se výrazně nezměnily (i nadále zůstává stejný systém slev - věrnostní, sociální, ...) a velkou výhodou akreditace je volný vstup na všechny filmová představení i některé doprovodné akce a výrazná sleva při zakoupení vstupenek na vybrané doprovodné akce. Cena akreditace je 200,- Kč na den, studenti mají slevu. V případě zakoupení akreditace na dobu delší než 6 dnů, získají účastníci katalog LFŠ ZDARMA.
Pro veřejnost je připraveno velké množství doprovodných akcí - kromě koncertů a divadel mohou společně s dětmi navštěvovat atraktivní komponované programy ve Smetanových sadech, zdarma budou i všechny projekce v letních kinech. K dispozici bude i omezený počat vstupenek na projekce do největšího kina LFŠ - kina v Klubu kultury.


Jiří Králík
Ředitel LFŠ 2006
Produkce AČFK
mobil : +420-602- 704 620,
e-mail : jiri.kralik (at) acfk.cz, www.lfs.cz

Vytlačiť stránku Vytlačiť stránku12. 7. 2006, 04:36