Více tváří Mamberama

I.
Pokud se podíváme do historie dokumentárního filmu, cestopisných filmů zde najdeme bezpočet. V českém prostředí se v tomto ohledu stala zřejmě nejproslulejší tvorba Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda, kteří začali zaznamenávat už své první výpravy z druhé poloviny 40.let minulého století. Před odjezdem do zahraničí prošli Hanzelka se Zikmundem krátkým školením u dokumentaristy Jaroslava Novotného a na základě získaných poznatků následně natáčeli to nejpodstatnější ze svých cest. Po jejich návratu do Československa provedl Novotný ve zlínských ateliérech sestřih natočeného materiálu, cestovatelé napsali autorský komentář a v kinech se mohly promítat námětově vyhraněné filmové cestopisy jako Z Maroka na Kilimandžáro (1953) nebo Z Argentiny do Mexika (1954).

II.
Podobně vznikl i dokumentární film Tajomné Mamberámo. Snímek pojednávající o několikatýdenním putování indonéskými tropy vznikl na základě materiálu shromážděného Ladislavem Gulikem1 - slovenským fotografem, kterého při cestě za poznáním málo probádaných oblastí indonéské části Nové Guineje (Irian Jaya) doprovázel český horolezec Jindřich Martiš2. Zajímavé je, že film byl vytvořen tak trochu mimoděk. Gulikovým původním záměrem bylo vydání cestopisu, který by soustředil poznaná fakta a dojmy do obsahově a výtvarně ucelené publikace. Ostatně tak se stalo. Poznatky z expedice Drap 97 byly shrnuty v knize Legenda o prvom kanibalovi.3 Videozáznam z putování pralesy a mokřady Nové Guineje měl skončit v domácím archivu a sloužit pouze jako studijní materiál. Proč to? Ladislav Gulik - ač zkušený cestovatel a fotograf - neměl s filmovou tvorbou větší zkušenosti. Expedice Drap byla výjimečná v tom, že se poprvé pokusil o její systematičtější filmový záznam; ovšem bez ambicí natočený materiál později zpracovat tvůrčím způsobem. Ke změně záměru došlo poté, co jej zhlédnul režisér Pavol Barabáš, slovenský filmař dlouhodobě se zaměřující na tvorbu cestopisných dokumentů. Kvalitní knižní publikace byla v té době již vydána a zážitky cestovatelů zaujaly tisíce čtenářů. Ostatně málokomu se podařilo proniknout do střežených zón Nové Guineje. Ladislav Gulik a Jindřich Martiš jimi prošli, a možná i proto bylo lákavé nezůstat pouze u vydání knihy. Cestovatel s Barabášovou vizí nakonec souhlasil. Na základě knižní publikace byl napsán filmový scénář a následně vytvořen hodinový dokumentární cestopis.

III.
Struktura snímku Tajomné Mamberámo byla výrazně ovlivněna nutností tvůrčí improvizace.
Ladislav Gulik před odjezdem na Novou Guineu prošel jen nezbytným zasvěcením do způsobu zacházení s videokamerou a pak se učil takříkajíc za pochodu4. Protože se původně nepočítalo s tvůrčím využitím videomateriálu, cestovatel kladl důraz na fotografickou práci. Jelikož filmové záznamy tak systematické nebyly, muselo být po návratu z expedice dotočeno ještě několik žánrových záběrů z prostředí guinejského pobřeží. Příjezd na ostrov je z toho důvodu pouze filmovou rekonstrukcí natočenou při pozdějších Gulikových návštěvách Irianu. Tento fakt „časového klamu“ ovšem nezasvěcený divák sotva postřehne.
Co se týče filmařské a fotografické práce v guinejském vnitrozemí, ta byla zcela v kompetenci Ladislava Gulika. Jindřich Martiš měl na starost záležitosti praktičtějšího rázu (zakládání tábora, koordinaci přepravy nákladů). I z toho důvodu je struktura snímku budována způsobem ich formy - tedy jakéhosi videodeníku jednoho z cestovatelů. V tom se Tajomné Mamberámo liší od dokumentů Hanzelky a Zikmunda, které se snaží působit tak, že je natočil tvůrčí tandem. Tajomné Mamberámo je sice zarámováno himalájskými epizodami nesenými komentářem českého horolezce, ale tady se jedná o částečnou rekonstrukci na základě dostupného videoarchivu z Martišových horských expedic. Tragická smrt českého horolezce na svazích himalájské Annapurny, k níž došlo pár měsíců po jeho návratu z Indonésie, si takový postup jednoduše vyžádala. Na druhou stranu Martišův osud dodal natočenému materiálu nečekaný rozměr - filmové dílo se stalo nejen zprávou o putování guinejskou džunglí, ale také letmým portrétem charakterově pozoruhodného člověka.
Etická hodnota filmu je ovšem obsažena především v základním přínosu expedice Drap, za který lze považovat dokumentaci odlehlých kmenů Nové Guineje. Pokud bylo cílem cestovatelů podat hodnověrnou zprávu o přirozeném způsobu života indonéských domorodců uprostřed panenské přírody, usoudil bych, že jej dosáhli. A to i přesto, že přísná žánrová kriteria etnografického či přírodovědného filmu tento snímek nesplňuje. Tvůrce zde sice popisuje faunu, flóru a kulturní zvyky místních kmenů, ale děje se tak spíš útržkovitě než metodicky. Objektivní badatelské hledisko zaměřené k jednomu tématu je nahrazeno subjektivním vnímáním laika, který se snaží prezentovat škálu dojmů z dobrodružného putování. Na druhou stranu tento fakt Tajomnému Mamberámu dodává rys silné osobní výpovědi člověka, který během několikatýdenního putování džunglí svým způsobem „prozřel“. Ladislav Gulik se vydal na Novou Guineu s touhou najít pozůstatky dříve rozšířeného kanibalismu. Dostalo se mu ovšem něčeho méně efektního. Cestovatel zjistil, že dech beroucím není tradovaná krutost domorodců, ale naopak jejich přirozená laskavost a pokora. V tomto ohledu Tajomné Mamberámo nastolilo zásadní otázku, a to: co lze chápat pod pojmem „civilizovaný způsob existence“? Jsou jeho dokladem pouze technologické a materiální výdobytky moderního světa, a nebo jde o sousloví, jež by mělo vypovídat především o úrovni etiky lidského soužití? V prvním případě, bychom mohli mezi civilizované země zařadit snad jen průmyslově vyspělé státy. V druhém případě bychom nesměli opomenout ani takový kout planety Země jakým je Irian Jaya. Pro Ladislava Gulika a Jindřicha Martiše představovalo poznání života indonéských kmenů důležitou životní zkušenost. Tamní domorodá společnost jim podala důkaz o tom, že míra civilizovanosti by se měla určovat především na základě vyspělosti mezilidských vztahů. V tomto ohledu expedice Drap své plody určitě přinesla a dokumentární film Tajomné Mamberámo je alespoň částečně zprostředkoval.

IV.
Při sledování Gulikova a Barabášova díla člověka může napadnout otázka vztahující se k samotné podstatě dnešních cestopisů. V dobách putování Hanzelky a Zikmunda byly dobrodružné výpravy záležitostí skutečných nadšenců schopných obětovat své vizi ledacos. Dnes, kdy obyvatelstvo vyspělých zemí zbohatlo, nastal problém masového turismu. I na odlehlá místa se mohou dostat lidé osobnostně povrchní a často bezohlední. Hromadné výpravy na Mount Everest mohou být příkladem toho, jak se dobrodružství proměňuje v holý byznys. Takovéto zpovrchnění cest do exotických regionů může být zhoubné. Masová turistika mnoha státům přináší nemalé finanční zisky, ale na druhou stranu často ničí přirozenou regionální kulturu. Jsou sice země, které se tento trend snaží usměrňovat, ale jedná se pouze o výjimky. Nezbývá než doufat, že se i Nová Guinea nestane povrchní turistickou atrakcí. Putování na takto ojedinělá místa naší planety by mělo být umožněno jen skutečným cestovatelům - lidem, kterým nejde pouze o dovolenkové povyražení, ale především o cílevědomé a důkladné poznání odlišné kultury. Ladislava Gulika a Jindřicha Martiše mezi takové jedince zařadit lze. Film Tajomné Mamberámo je toho dostatečným důkazem. Jediné nebezpečí spatřuji v tom, aby se nestal pouhou turistickou pozvánkou do atraktivní oblasti. Takovýto efekt by se s pravým účelem jeho poslání zcela minul.


1 Gulik Ladislav - Polygraf, fotograf, ilustrátor a cestovatel (nar. 1964). Po absolvování SOU, obor polygrafie v Bratislavě, pracoval v tiskárnách v Partizánském. Od roku 1990 se zúčastňuje expedic v Evropě, Severní Africe, Latinské Americe, Asii, Indonésii a Středním Východě.
2 Martiš Jindřich - český horolezec a cestovatel (nar. 1952 v Dolním Němčí u Uherského Hradiště). Poté co se vyučil v Uherském Brodě zámečníkem, usadil se ve Vysokých Tatrách. V roce 1984 mu byl udělen titul mistra sportu. Jako československý zástupce se zúčastnil mnoha horských expedic. Dne 5. listopadu 1997 zahynul během výpravy do Himalájí.
3 Ladislav Gulik, Jindřich Martiš - Legenda o prvom kanibalovi, Euroskop, Bratislava, 1998
4 Cestovatel musel při výběru vhodné techniky zohlednit tři hlediska: cenu, velikost a technickou kvalitu přístroje. K záznamu expedice nakonec použil 3 čipovou digitální kameru Sony 1000 miniDV.


Petr Slinták

otulenichalidech

Vytlačiť stránku Vytlačiť stránku15. 1. 2011, 09:14